[zdroj: denik.cz]
Kopřivnice /ROZHOVOR/ – Byla to velká sláva, když před pětadvaceti lety, 18. března roku 1987, vyrážela z Kopřivnice na svou dlouhou a dobrodružnou cestu posádka Tatry kolem světa. Během tří let na cestách nebyla nouze o dramatické i tragické okamžiky a zpět do vlasti se vrátila až v době, kdy si lidé v Československu užívali čerstvý závan demokracie. Jedinečný vůz s logem Tatra mohli obdivovat lidé v 67 zemích na šesti kontinentech. O tom, jak putovaní tatrovky probíhalo, ví však málokdo. Jedním z těchto lidí je kurátor Technického muzea Tatra Kopřivnice Radim Zátopek.
Je to pětadvacet let, kdy na svou dlouhou cestu vyrazila Tatra kolem světa. Jaký byl hlavní smysl této akce a podařilo se jej vůbec naplnit?
Občané Československa si zvykli, že pro expedice, které opouštěly naši zemi, používali jejich organizátoři automobily značky Tatra. Je to dáno samotnou koncepcí automobilů Tatra, která slibuje spolehlivost a vysokou průchodnost jakýmkoliv terénem i za extrémních podmínek. Když se vrátíme zpět do minulosti, byli to např. sochař František Fojt s Tatrou 12 a později s tatrou 57, doktor Baum se svým karavanem na podvozku Tatry 72, slavní cestovatelé Hanzelka a Zikmund, Expedice Lambarene, Živá Afrika nebo nakonec Tatra kolem světa. Téměř všechny tyto výpravy se vracely do země s jiným režimem, než za kterého ji opouštěly. Nejinak to bylo s Tatrou kolem světa. Byl to pracovní název akce, která měla neotřele propagovat nejen vozy Tatra 815, ale i celou naši mírovou socialistickou společnost a její vymoženosti. Šlo tedy o kombinovaný úkol. Je tedy potřeba tyto dva úkoly ohodnotit samostatně. Co se týká vozidla, tak můžeme jednoznačně hovořit o úspěchu. Automobil během cesty prakticky ve všech podmínkách, často extrémních, pořád spolehlivě fungoval. Ostatně 150 tisíc kilometrů během tří let vypovídá mnoho. Vyrobená nástavba spolehlivě chránila posádku zejména v chladnějších oblastech. V tropech to prý bylo horší.
Proč nevznikly po dokončení cesty nějaké cestopisy ať už knižní, nebo filmové?
Druhá část úkolu expedice, ta politická, už tak úspěšná nebyla. Co se stalo se všemi materiály, které expedice dovezla, nevíme. Výstupem z expedice je jeden film, který pořádně nikdo neviděl, jeden film spíše soukromý, kde se komentář omezuje na první osobu jednotného čísla ve smyslu já a auto, a byla vydaná brožura na velmi nekvalitním papíru, kde je tato cesta velmi jednoduše popsána. U nás se dochoval jeden šanon s projekty cesty, které ale zahrnují období před odjezdem. Jinak nemáme nic. Na vše, co po expedici zbylo nebo bylo vydáno, postačí jeden malý stůl. Porovnáme-li výstupy z expedice H + Z, kteří byli na své první cestě přibližně stejnou dobu, tak je rozdíl propastný. Totéž lze tvrdit o finančních nákladech. V neposlední řadě je potřeba vyzvednout i zbytečně zmařený život jednoho člena posádky. Zbytečně uvádím proto, že sjezd divoké řeky na raftu nijak nezapadal do propagační politické akce. A jednalo se spíš o osobní dobrodružství. Expedici ve výsledku také nijak nenahrál fakt, že se vrátila v době, kdy se občané radovali ze svržení komunistického režimu, a expedice byla tohoto režimu součástí.
V čem byla mimořádná expediční tatrovka?
Pro expedici bylo použito vozidlo T815 6 x 6 GTC (Grant Tourist Caravan), jehož základ tvořil sériový podvozek T815 6 x 6 klasické tatrovácké koncepce s osvědčeným, vzduchem chlazeným desetiválcovým motorem o výkonu 210 kW. Na uvedený podvozek bylo ve spolupráci s Výzkumným ústavem kolejových vozidlech Studénka provedeno projekční a konstrukční řešení obytného modulu, který byl následně ve Vagónce Studénka vyroben. Ten dostatečně splňoval podmínky pro dlouhodobý pobyt na cestách. Výjimečnost tohoto automobilu je především ve vlastnostech. I přes svou velikost a váhu nabízí vysokou užitnou hodnotu pro posádku a dokáže se poprat s těmi nejproblematičtějšími podmínkami, které mohou na cestách světem nastat. V technickém muzeu se celý automobil dochoval v původním stavu.
Ona zmíněná tatrovka je prý stále v provozu. Nechystáte proto nějakou symbolickou cestu nebo akci, která by světu připomněla toto výročí?
Vozidlo je v dochovalém, nikoliv pojízdném stavu. V případě, že by mělo znovu vyjet na silnici, by byla potřeba celková revize a oprava některých systémů. Následně musí být pojištěno a provedena technická kontrola. To ale není vše. Vozidlo má obludné rozměry a je v expozici umístěno tak, že bychom museli na pár dnů zavřít, abychom ho vůbec dostali ven, totéž cestou zpátky. Při nízkém počtu personálu by se jednalo o počin velice časově i finančně nákladný a není v našich silách něco takového financovat. O výjezdu tedy zatím neuvažujeme a nemám ani žádné signály, že by se v budoucnu vyjíždět mělo.
Autor: Adam Knesl